Když se učení spojí s prožitkem, jde hned všechno lépe. Míry a váhy mohou být opravdu nudné učivo – avšak pokud dětem rozdáte stopky, váhy, siloměry, odměrné válce a metry krejčovské i svinovací, garantuji vám, že si získané poznatky zapamatuje opravdu každý žák.
hodině prvouky jsme se tentokrát ve 3. A neučili jen z učebnice, ale hlavně vlastním prožitkem a zkoumáním. Téma bylo zaměřené na měření, porovnávání a pozorování vlastního těla i okolního světa.
Na začátku jsme si vyzkoušeli měření vlastních tělesných údajů. Počítali jsme si tep v klidu i po krátkém pohybu a porovnávali, jak se mění. Někteří z nás zkoušeli, jak dlouho vydrží bez nádechu – a rychle jsme zjistili, že to není tak jednoduché, jak se může zdát.
Dále jsme se zaměřili na předměty, které nosíme každý den. Vážili jsme své aktovky a překvapilo nás, jak velké rozdíly mezi nimi mohou být. Některé byly lehčí, jiné už dost těžké, což vedlo k diskusi o tom, co všechno opravdu potřebujeme nosit do školy.
V rámci matematiky v prostoru jsme také měřili naši třídu – její délku, šířku i odhadovali její rozměry. Zjišťovali jsme, jak velký prostor vlastně denně používáme a jak se správně provádí měření různých objektů.
Další hodina byla věnována velmi oblíbenému pokusu – reakční raketě z balónků. Balónky se po provázku pohybovaly díky unikajícímu vzduchu a všichni jsme s nadšením sledovali, jak se „rakety“ rychle pohybují po třídě. Pokus byl nejen zábavný, ale i názorně ukázal princip akce a reakce.
Na konci hodiny už byla třída plná létajících balónků a smíchu, protože si je mnozí z nás zkoušeli pouštět i sami. Hodina tak skončila sice trochu živelně, ale rozhodně nezapomenutelně.
Celý blok hodin nám ukázal, že učení může být zábavné, když si věci sami vyzkoušíme v praxi.
Lenka Vašíčková, foto Kateřina Rossi
