9. A s I. A vyrazili spolu na další dobrodružství na bobovou dráhu v Mariánském údolí.
Ne všechno se vždy podaří. A právě proto si člověk o to víc váží těch vzácných okamžiků, kdy se všechno sejde tak, jak má. Jedním z nich byla i návštěva bobové dráhy v Mariánském údolí, kam jsme vyrazili v rámci patronátu žáků 9. tříd nad našimi prvňáky.
Ráno začalo lehce problematicky. Byl červen, žáci 9. tříd už byli přijati na střední školy a školní docházka se tak v očích některých z nich stávala poněkud zbytečnou činností. Přesto se nás naštěstí sešlo dost na to, abychom mohli vyrazit společně s našimi prvňáky do Mariánského údolí. Paní učitelka Mikulášková zařídila rezervaci bobové dráhy a dokonce nám vyjednala i výhodnější lístky. Co víc jsme si mohli přát? Prvňáci navíc nemohli jezdit sami, a tak dostali ke každé jízdě svého deváťáckého „řidiče“. Deváťáků byla oproti prvňákům zhruba polovina, což znamenalo jediné – někteří z nich absolvovali jízdu prakticky v režimu „dojedeš dolů, otočíš se a jedeš znovu“.
Sotva jeden deváťák dorazil do cíle, už na něj čekal další nedočkavec. A protože nadšení z bobové dráhy bylo opravdu velké, začaly postupně mizet i další a další jízdenky. Žáci je přikupovali s takovým zápalem, že svého třídního učitele, tedy mě, připravili téměř o veškerou hotovost. Naštěstí se ukázalo, že deváťáci jsou nejen odvážní na bobové dráze, ale také překvapivě schopní hospodáři – veškeré peníze mi nakonec pod menším či větším nátlakem vrátili.
Nejtěžší část celé akce ale přišla až na konci. Prvňáci se totiž vydali zpět do školy dříve než deváťáci. A loučení bylo překvapivě dojemné. Slzy kanuly v množství, které bych vzhledem k tomu, jak krátce se někteří účastníci znali, rozhodně nečekal. Člověk by skoro řekl, že se loučí po několikaletém přátelství. O to hezčí bylo následné shledání. Deváťáci prvňáky po cestě dohnali a společně se vydali zpět do školy. V tu chvíli už bylo jasné, že patronát skutečně splnil svůj účel. A musím přiznat, že loučení bylo dojemné dokonce i pro cynika, jakým jsem já. Což už je samo o sobě poměrně významný úspěch.
Celá akce byla zkrátka velmi podařená – a totéž lze říci i o celém letošním patronátu. Ukázalo se, že když se spojí deváťáci, prvňáci, bobová dráha a dostatek jízdenek, může z toho vzniknout překvapivě dobrá kombinace. Děkuji paní učitelce Mikuláškové a paní asistentce Žember Kleinové za skvělou spolupráci. Jen je škoda, že kvůli omezením způsobeným přijímacími zkouškami nemohlo být podobných akcí více. Myslím, že by si je užili nejen prvňáci, ale nakonec i ti deváťáci, pro které už byla škola v červnu tak trochu dobrovolnou aktivitou.
Martin Orság
