Barevné podzimní tvoření našich výtvarníků z „estetiky“ (7. ABC) a básníků z 8. C a 9. B
Né nadarmo se říká, že podzim je ten nejlepší malíř na světě. Ani letošek nás neošidil o nádherné barevné kreace našeho oblíbeného malíře. A když už se v češtině psaly básničky na téma podzim, musela jsem ven, do té nádherné přírody, vytáhnout i holky z „estetiky“. Seznámila jsem je s pojmem „land art“, což je vlastně jakési „zemní umění“, které se odehrává v přírodě a jsou k němu využívány i přírodní materiály. Samotné umělecké dílo pak žije „svým vlastním životem“, o čemž se přesvědčily i holky, když byly svědky i „pomoci“ větru a běhajícího psa, kteří jim v tvorbě „pomáhali“. Na závěr naší hodiny jsme stihly i samotnou výstavu děl, o kterých samy autorky krásně povídaly a ostatním umělcům je podrobně představily. Tato netradiční hodina děvčatům ukázala, že tvoření je nejen o malování a kreslení, ale že „obraz“ lze vytvořit i z obyčejných přírodnin, které člověk klidně objeví i v okolí své školy. Děkujeme tedy ale i podzimnímu sluníčku za jeho barevné mistrovství! Umění zdar!
Monika Komárková
Podzim šeptá, listy víří,
barevný svět se tiše svíjí.
Anděl mává v zlaté chvíli
a vítr se směje v dálce chvíli.
List padá, zem ho obejme,
slunce se sklání nad okrajem jemně.
Barevný dech se v srdci skrývá,
podzim se směje a anděl zpívá.
Barevný čas
se k nám vrátil zas.
Ach ano, podzim se jmenuje,
ten co počasí zhoršuje.
Listy rychle padají
a známky se nám zhoršují.
Anděl se směje
a zdálky mává naděje.
Strom na cestu mi mává,
barevný podzim je tady.
Soused se z okna jen směje,
že se mu polívka hřeje.
Na listy anděl už fouká,
strom je už celý holý.
Větve se začínají lámat,
jdu už domů se zahřát.
Barevný podzim přichází,
anděl pírka rozhází,
listy ze stromu opadnou,
rudé růže uvadnou,
bude smutno v okolí.
Zbývá jenom naděje,
že někdo zamává nebo se usměje,
v tu chvíli rozhoří se plamínek
a je plný krásných vzpomínek.
Rázem dojde mi,
že není špatně na zemi
Podzim, listy se točí,
pastva to pro mé oči.
Vítr si s listím hraje,
anděl nám mává z ráje.
Všechno hraje barvami,
stojíme tu jenom my.
Zima se nám směje,
že nás bunda nezahřeje.