Šestý den: Autobus aneb náš nový domov
Jaké to bylo žít na hradě? Proč raději nemáte ve středověku chodit na záchod? Co se děje s mizejícím jezerem? A jaké to je být celý den v autobuse?
Dnešní ráno bylo opravdu „krásné“. Všichni jsme rychle balili. Běhali jsme z místa na místo a šíleli, abychom v hotelu něco nezapomněli. Potom najednou zaklepala na dveře paní učitelka Vašíčková. Udělala nám menší přepadovku, ve které nám zkontrolovala skříně a zároveň nám řekla pár informací k cestě.
Najednou přijel autobus a my jsme se rychle nalodili. Po cestě nám pan docent Matyášek vyprávěl o krajině, kterou jsme právě projížděli. Autobus nám zastavil před kostelem v Predjamě, kde je pod lípou pochovaný Erasmus Predjamský, bývalý majitel hradu. Lípu zde zasadila jeho manželka, aby tak uctila jeho památku.
Predjamský hrad je postavený v jeskyni, což je další světový unikát. Jeho prohlídka se nám všem moc líbila. Dozvěděli jsme se například, že zdi hradu měly tloušťku až 160 cm, viděli jsme místnosti s dobovým nábytkem i figurínami dávných obyvatel. A jak to bylo s původním majitelem hradu a jeho smrtí? Erasmus Predjamský byl zabit při obléhání hradu. Nepřátelé dlouho nemohli hrad dobýt, a proto se uchýlili ke lsti. Podplatili Erasmova sluhu, který tak zradil svého pána. Když šel jednou Erasmus na záchod, proradný sluha zablikal u záchodu světlem, takže útočníci věděli, kde se zrovna hradní pán nachází. Katapultovali kamennou kouli přímo do záchodu a Erasmův osud byl zpečetěn.
Po prohlídce hradu jsme odjeli na oběd, kde jsme dostali vídeňský řízek a zmrzlinu jako dezert. Po cestě nám paní Jedličková vysvětlila, proč nás vzala zrovna na Predjamský hrad. Jedna z věcí byl „průvodce na krku”. Jedná se o přehrávač, který popisoval danou místnost, kterou jste navštívili. Je to příklad využívání digitálních technologií.
Naší další zastávkou bylo Muzeum Cerknického jezera, kde nás přivítali paní Kristína Kebe a její otec Vekoslav Kebe, zakladatel muzea. Zároveň nám pan docent představil svého přítele a učitele France Šušteršiče, který se nám při našem poznávání jezera věnoval. Profesor Šušteršič je karsolog, tedy geolog zabývající se krasovými oblastmi, který je světová kapacita ve svém oboru. Byli jsme rádi, že jsme se s ním mohli seznámit. Prohlédli jsme si maketu Cerknického jezera, které je unikátní v tom, že se v průběhu roku pravidelně napouští a vypouští. Jeho rozloha bývá cca 38 km2, avšak největší naměřená rozloha byla až 56 km2. Žije zde mnoho druhů živočichů, zejména vodních ptáků a také ryb, které místní obyvatelé při vypuštěném stavu jezera chytají přímo do rukou. Poslechli jsme si i báji o dvou milencích, kteří kvůli lásce a zlé vůli rodičů utonuli právě v Cerknickém jezeře, a prohlédli jsme si lodě, které vytvořil majitel muzea Vekoslav Kebe.
Po tomto zajímavém výkladu jsme se šli konečně podívat na jezero, které jednou je a jednou není. Jezero tam zrovna bylo, takže jsme si ho všichni prohlédli i vyfotili. Rozloučili jsme se s panem Šušteršičem a vydali se na další cestu směrem na Forest Hotel Videc v Hocko Pohorie. Po cestě jsme viděli i druhé největší město Slovinska Maribor. V hotelu jsme se rychle ubytovali a spěchali na večeři, kterou jsme zakončili dnešní náročný den.
Tři věci, které se nám dnes nejvíce líbily:
- hezký hrad
- dobrý spánek v autobuse
- dobré jídlo
Co se nám naopak nelíbilo:
- pršelo
- nestihli jsme program
- ucpaná dálnice
Na co se zítra těšíme:
- na posunutý budíček
- do Vesmírného centra
Čtyři nová slovíčka:
- vlak – vlak
- račun, prosim – účet prosím
- mačka – kočka
- žlica – lžíce
Zapsaly: Hana Bierová, 7. A, Laura Karasová a Eliška Hladišová, 7. B
